Nepotrestaný zločin.

Probudil jsem se s třeštící hlavou od alkoholu, který jsem vypil předchozí večer. V ústech sucho, žaludek jako na vodě. Velmi mizerné pocity. Podíval jsem se vedle sebe a ona tam stále ležela. V krvi. Hned mně bylo jasné, že je po ní.

Skoro nic jsem si nepamatoval. Jen takové útržky děje. Matně jsem si vybavoval, že mě začala rozčilovat téměř ihned, jak jsem si lehnul. Ona byla čilá, já ožralý a neměl jsem na nic náladu. Když pořád nedala pokoj, probudila se ve mně agrese. Rukama jsem začal kolem sebe mlátit hlava nehlava. Vůbec jsem se nekontroloval. Bohužel mám dost pádnou ránu. Najednou jsem ji naplno zasáhnul a ona znehybněla. Hned se objevila i ta krev. Ale fakticky jsem byl tak ožralý, že mně byl v tu chvíli její osud lhostejný. Aniž bych se ji snažil pomoci, usnul jsem.

Zabil jsem a už to nejde vrátit zpět. Vstal jsem z postele a odešel do kuchyně. Očima jsem se úzkostlivě snažil nepohlédnout na mrtvé tělo, schoulené na polštáři. Zato můj zlatý retrívr Astor se mermo moci chtěl dostat do ložnice. Jako by něco tušil. Kňučel a tlapou škrábal po dveřích. Za každou cenu chtěl za svou nerozlučnou kamarádkou. Okřikl jsem ho, ale nebylo to nic platné. Jenom na mě občas tázavě a zároveň vyčítavě pohlédnul a pokračoval ve svém snažení.

Přemýšlel jsem, jak se zbavit mrtvoly. Napadlo mě pouze klasické řešení. Zabalit ji do starého koberce, který jsem měl ve sklepě a vyvézt ji za město na skládku. To by šlo. Při troše štěstí ji mohl zasypat další odpad a na nic by se nemuselo přijít.

Bylo mně ale tak blbě, že jsem se napřed rozhodnul provětrat. Zavolal jsem na Astora. Nejprve nechtěl, ale nakonec se dal k procházce přemluvit. Oběma nám udělala moc dobře. Mne přestala bolet hlava a mohl jsem se soustředit na to, jak co nejnenápadněji uklidit tu hrůzu v ložnici. Že bych se přiznal policii, to mě ani nenapadlo. Měl jsem hrůzu z toho, co by pak následovalo.

Také Astor venku ožil. Vesele poskakoval a vrtěl ocasem. Když jsem na něj zavolal, že jdeme domů, radostně zaštěkal. Jakmile jsme byli doma, několikrát po sobě se vydatně podrbal. Do ložnice se už dostat nechtěl.

Pochopil jsem, že si našel novou kamarádku. A možná ne jednu. Konečně nadešla správná chvíle, abych tu jeho zabitou bývalou kamarádku, tu neodbytnou hnusnou blechu, z ložnice odstranil.