Máma

Maminko promiň mi že jsem tě soužila,
v slzách jsi se sama do noci temné bořila,
proti mně jsi všechny zbraně složila,
a vím jak moc jsi se modlila,
abych se ve zdraví domů vrátila...

Jednou jeden poslíček, andělíček strážníček,
přišel ke mně a začal mi šeptat,
byla noc já volala o pomoc,
byla noc temná..
Sama, slabá, zoufalá, do noci jsem vzlykala,
bolelo mě břicho, všude kolem mně jen ticho,
kudy jsem se to jen vydala?..
Já už sílu neměla, něco mě však donutilo abych vstala,
když jsem to poselství dostala..
viděla jsem v něm jak moc jsi plakala.
Ani nevíš jak moc jsem ze všech sil utíkala,
abych se domů za Tebou vrátila.

Když jsi mě viděla,
celá jsi se rozchvěla,
snad hrůzou snad štěstím,
cestu k tobě prorážela jsem klestím,
tu cestu kterou jsem si sama vybrala.
Vedla za svobodou, za vlastní pohodou..
nechala jsem tě tu bezrádnou,
jsi však matkou bezvadnou,
ty jsi to se mnou prožívala,
ty jsi mojím štěstím.