Všichni se smějí, někdo se chláme

Všichni se smějí, Někdo se chláme

Postavy:
Věštkyně
Všichni
Někdo
Nikdo

scéna: - Někdo sedí v křesle – jako doma, věštkyně právě vaří čaj


Všichni:(zazvoní na zvonek ode dveří)

Všichni:(zazvoní podruhé) „Haló.“

Někdo: „Á, Všichni se už dostavili!“ (pomalu,velmi pomalu a obtížně vstane z křesla, dojde ke dveřím a vpustí dovnitř Všechny)

Všichni: „Měla jsem obavy, že se ta seance koná jinde!“

věštkyně: „Vítejte u mne doma.“ (položí čajovou konvici na kuchyňský pult, otře si ruce o šaty, přijde ke Všem a potřese si s ní rukou)

Všichni: „Děkuji, ani nevíte, jak mne to těší!“ (pustí ruku, dojde ke druhému volnému křeslu a hupsne do něj – ruka tam, noha sem, spokojenost sama)

Někdo:(mezitím, co se Všichni seznamovala s věštkyní, došla k čaji, nalila si do sklínky, položila ji na stůl, uložila se do křesla a znovu si z něj vzala čaj. Poté, co se Všichni uvelebí, Někdo si hlasitě usrkne)

Všichni: „Někdo tady nemá slušné vychování!“ (dělá s z Někoho srandu)

Někdo: „No a co?!“ (usměje se a usrkne znovu)
věštkyně: „Má někdo chuť na čaj? (nejistě se podívá po zákaznicích)

Někdo: „Ne, děkuji, už jsem se obsloužila sama.“ (pauza) „Snad příště!“

Všichni: „Kdybyste, prosím, byla tak hodná, a místo Někomu nalila čaj mně! Mám totiž hroznou žízeň.“ (spiklenecky se usměje na hostitelku a vezme si slanou tyčinku ze stolu)

Někdo:(znovu si hlasitě usrkne)

věštkyně: „Takže, poté, co se malinko (pronese to zpěvavě) osvěžíme pravým ANGLICKÝM čajem, připravíme se a začneme.“

Někdo: „Hm, už se těším! Jaké to bude, nevíte? Všichni se toho strašně bojí!“ (obrací se na věštkyni)

Všichni: „No dovol, řekla jsem jen, že si nejsem jistá…“

(věštkyně a Někdo se na Všechny pozorně dívají)

Všichni: „Vy víte, co myslím, ta nejistota! Existuje, nebo ne? To je to, oč tu běží! Miliony a miliony lidí, převážně mladšího věku, si tuto otázku pokládají dnes i denně.
(mezitím se věštkyně probrala z „transu“, nalila sobě i Všem čaj, podala jí ho)

Všichni:„Děkuji.“ (odpověděla směrem k věštkyni).
„Někdy mi někdo povídal (prohodí bez větší pauzy), že existuje.“

Někdo: „No dovol?“ (znovu a naposledy usrkne čaj – dopila)

(věštkyně taky dopije, Všichni taky. Věštkyně odnese hrníčky na linku, mezitím se ozve zvonek.)

Někdo:(podívá se kolem sebe)

Všichni:(tiše počítá světla v místnosti)

věštkyně:(myje hrníčky,dozadu prohodí) „Někdo by měl otevřít.“

Někdo: „No jo (pomalu a neohrabaně se zvedá), to jsem si mohla myslet, že to na mne padne, hlavně, že Všichni mají co na práci!“ (a dojde ke dveřím, otevře je, vyjde ven.)

Všichni:(okamžitě se hájí – ještě než Někdo odejde) „No dovol?“ (přestane počítat světla a zálibně se protáhne)

věštkyně:(odložila čisté hrníčky, otočila se k Někomu, která vykoukla z venčí) „Kdo je tam?“

Někdo: „Nikdo.“ (stále stojí mezi dveřmi, otočená dozadu)

věštkyně: „Tak zavřete dveře, ať netáhne!“

Někdo: (zavře dveře a vrátí se ke křeslu, sedne si)

(znovu se ozve zvonek, věštkyně právě utírá hadříkem stolek)

věštkyně: „Mohl by ještě někdo jít otevřít?“ (prosebně se podívá po ostatních, Někdo se tváří jakoby nic, Všichni si mnou uši – najednou ji strašně bolí) „Prosím.“

Někdo: „Ach jo!“ (pomalu, velmi pomalu vstane, Všechny přestaly bolet uši, zvědavě pozoruje Někoho, která znovu projde dveřmi a zmizí z dohledu.)

věštkyně: „Kdo je tam?“

Někdo:(vykoukne) „Zase jen Nikdo.“ (znovu projde dveřmi a zmizí z dohledu.)

věštkyně: „Tak znovu zavřem, ne? Venku je zima, zmrzneme!“

Někdo: (znovu zavře dveře, dojde ke křeslu a sedne si)

Všichni:(když se zvonek ozve potřetí, s povzdechem si stoupne, dojde ke dveřím, otevře je a vpustí dovnitř Nikoho se slovy:) „Tak pojď, nějak dlouho ti to trvá, čekáme na tebe!“

Nikdo: „Já jsem přišla pozdě jen o 5 min.!“ (brání se, vidí prázdné křeslo, pozdraví věštkyni, kamarádky a sedne si na volné křeslo.

Věštkyně obsadí zbývající prázdné křeslo, zpod stolu vytáhne krabici, z ní křišťálovou kouli, pokládá ji na stůl. Mezitím Nikdo pokračuje…)

Nikdo: „Už se těším. Máte něco na zahřátí?“

věštkyně: „Je mi líto, ale – čaj se dopil. (pokrčí rameny na znamení lítosti) „Snad pomůže tření ruky o ruku.“

Nikdo: „Hm.“ (tře rukama o sebe)

Někdo:(sleduje Nikoho) „Pomáhá to?“

Nikdo: „Proč se ptáš?“

Někdo: „Když jsem stála s tebou venku, tak mi nebylo zrovna nejtepleji.“ (vyčítavě se podívá na Nikoho.)

věštkyně:(nechápavě se podívá na Někoho)

Všichni: „Je pravda, že se Kdosi bude vdávat?“

Nikdo:(přestane si třít ruce) „A co ženich?“

věštkyně:( nechápavě je sleduje, leští přitom kouli)

Někdo: „Vezme si Kohosi, chodí přece spolu už 2 roky, tos nevěděla?“ (nechápavě se podívá na Nikoho)

Nikdo:(hájí se)„No a co, zato ale vím, že jsou Všichni srdečně vítáni.“

Všichni:„Juchů !!!!“

Někdo: „Někdo jim ale bude dělat družičku, to Nikdo neví, co?“

věštkyně: „Hm“ (přerušila rozhovor) „Mohly bychom začít?“ (pátravě se podívá na každou dívku zvlášť)

Všichni, Nikdo a Někdo:(se také podívají na sebe a řeknou naráz) „Jasně!“

věštkyně:(hlubším, mystickým hlasem) „Nyní se pohodlně usaďte, zhluboka dýchejte…“

Všichni:(velmi hlasitě a hluboce se nadechuje)

věštkyně:(trochu dotčeně) „Tak jsem to zase nemyslela, trochu klidněji, prosím.“

Nikdo: (pomalu se nadechne nosem, zhluboka vydechne ústa, nadějně se podívá na věštkyni pohledem toužícím po pochvale) „Dělám to správně?“

věštkyně:(už naštvaně) „No, možná trochu NORMÁLNĚJI, dýchejte prostě, jak chcete!“ (uklidňuje se) „Chytneme se za ruce, vytvoříme tím magický kruh, bránu do onoho světa.“

Nikdo, Někdo a Všichni: (chytnou se za ruce)

věštkyně:(pozorně přejede pohledem každého sedícího) „Nyní se soustřeďme na toho, koho chcete kontaktovat. Prosím, ať někdo vysloví jeho nebo její jméno.“

Někdo:(odevzdaně si vzdychne, Nikdo kýchne, Všichni nadskočí) „Santo, Santo Clausi, ozvi se!“

(Nikdo a Všichni pokyvují)

věštkyně: „Voláme tebe, Santo! – POČKAT, už něco cítím,“ (zahledí se do své koule) „Někdo tu je, avšak špatně vidím!“

Někdo: „Tak se podívejte pozorně, (pauza) nebo si skočte k očnímu, divím se, že jste si toho nevšimla dřív!“

věštkyně: „Počkat – už vidím zřetelněji.“

Někdo: „To se mi ulevilo!“ (potřese hlavou)

věštkyně: „Všichni zavřete oči.“

Všichni:(zavře oči)

věštkyně:(koukne se kolem) „Nikdo je nebude mít otevřené, spolupracujte!“

Nikdo: (zavře oči)

věštkyně: „Řekla jsem, ať všichni zavřou oči.“

Všichni: „Vždyť mám!“ (ublíženě)

věštkyně: „Ale někdo ještě ne!“

Někdo: „Stačí říct.“ (zavře oči)

(všichni kromě věštkyně mají zavřené oči, věštkyně se významně zahledí ke kuchyňské lince, na neznatelný pokyn hlavy vychází postava v černém, v ruce drží několik dárku – přesněji řečeno 3)

věštkyně: „Santo, duchu dobrých Vánoc, přijď za námi, dokaž, že jsi skutečný.“ (opravdu krásně moduluje hlasem) „Vítej, vítej mezi námi.!.“

Všichni: (začne se třást, neboť postava v černém jí právě procházela za zády, pak ukáže na věštkyni zvednutý palec, ta se usměje a pokynem hlavy neznámou postavu propustí)

věštkyně: „Nyní jsme již sami…“ (zavře oči) „…můžete své oči otevřít.“ (sama je také otevře)

Nikdo: „Nějak jsem si nevšimla, že by tu byl.“ (všichni pustí ruce)

Všichni: „Já jsem něco cítila, úplně mi z toho přebíhal mráz po zádech.“

věštkyně: „Něco nám zde nechal na důkaz své návštěvy tady, ale co, to vskutku nevím.“ (zvědavě se rozhlíží po místnosti, ostatní ji napodobují.)

Někdo: (jako první si všimne tří záhadných balíčku) „Tady něco je!“

Všichni: „Jé, nechal nám tu dárečky, já věděla že……zamlouvám si ten největší.“

Někdo: (vyskočí z křesla rychlostí blesku a křičí) „Kdo dřív přijde, ten dřív mele.“

věštkyně: „Uklidněte se trochu, právě jsme zažily okouzlující a jedinečné (trochu to zveličuje) chvíle. Nemyslíte?“

Někdo: „No, nejsou Vánoce a máme dárky…“

Všichni: „Myslím, že jsem mu byla asi nejblíže, doslova jsem ho cítila za zády.“

Nikdo: „Já z toho šoku skoro nemluvím, když už dárky, proč pro každého jen jeden?“ (nechápavě zakroutí hlavou, ústa mírně otevřená úžasem)

věštkyně: „Na tohle by mohl odpovědět jen on … Tak, a co má výplata?“ (natáhne před sebou ruku – gesto je to známé) „Zaplatí ji někdo?“

Někdo: „Ne, Nikdo.“ (a ve chvíli, kdy je věštkyně v šoku, uteče pryč i s největším dárkem)

Nikdo: „No, dovol? Tak bohatá nejsem… a stejně jsem tu byla jen chvíli, napište to na Všechny.“

(věštkyně si oddychla, když se ale podívala kolem sebe, zbyla tam už jen Všechny, na podlaze zbyl jen jeden dárek)

věštkyně: „Takže, nakonec bude platit kdo?“

Všichni: „Dobrý nápad, ale ten se tu dneska neukázal, neprošlo by to.“ (pokrčí rameny, vytáhne si šekovou knížku, šek vypíše, podá ho věštkyni a odejde i s posledním dárkem)

věštkyně: (spokojená, sedne si na křeslo, dá si nohy na stůl, v duchu si přečte šek, pak znovu, vytřeští oči, potřetí čte hlasitě)
„ slečna Všichni“ (rychle si stoupne)
„ulice Kdovíjaká č. 015“ (zvyšuje hlas)
„město: Kdovíkde“ (nevěřícně zírá na publikum)
„částka: kdovíkoliktisíckorun !!!“
(chvíli civí dopředu, pak padne na křeslo)

věštkyně:
„Mám štěstí, že vůbec odešly, kdo ví kam!“
(říká to smířlivě, unaveně a nevěřícně)




KONEC


Tak tenhle kousek jsem naplánovala tak, že se odehraje a hned na to se zahraje druhá zrychlená verze, kde přibude nová postava. Vypravěč. Ten čte všechny závorky