Na křídlech
duhových…
» autorka: Levandule |
Jsme si anděly,
dnes jsem zjistila,
ta emoce,
se mi dost líbila
Ta pokora,
kterou to přineslo,
odvála váhání,
vložila mi veslo
ke společné loďce do rukou
Být si přáteli
v mechovém objetí,
být až tam,
kam paprsek doletí
na společných křídlech za duhou
dnes jsem zjistila,
ta emoce,
se mi dost líbila
Ta pokora,
kterou to přineslo,
odvála váhání,
vložila mi veslo
ke společné loďce do rukou
Být si přáteli
v mechovém objetí,
být až tam,
kam paprsek doletí
na společných křídlech za duhou
Tipů: 16
» 10.12.12
» komentářů: 9
» čteno: 868(15)
» posláno: 0
» nahlásit
» 11.12.2012 - 06:50
EEvellina
něžná ST
» 11.12.2012 - 13:12
první věta ve mně vyvolala zmatek...jsme si anděly?...jinak celková basen, se mi moc libila...
» 12.12.2012 - 21:29
Tvá křídla jsou silná a při tom plná něhy,
zamáváš jimi a svět se náhle mění
v oázu rozednění.
zamáváš jimi a svět se náhle mění
v oázu rozednění.
» 31.03.2013 - 07:21
Věřím, že každý člověk má andělíčka strážníčka i v dospělém věku, ale ne každý jej poslouchá. Je to hlas z nitra, z duše, který někdy hovoří, někdy výmluvně mlči. Tady v NSR se říká : " Když člověk mluví k Bohu, je to modlitba. Když Bůh mluví k člověku, je to schizofrenie " Nesouhlasím ! ST !
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Otazník tmy | Následující: Zázraky