Střípky čekání ...

***



Někde zavřeli naší touhu
Někde za vrata
Spoutali jí pevnými řetězy
Aby neutekla
Aby se nemohla rozdat
Až do morku svých kostí
Až do posledního záchvěvu těla
Čas nečeká
Nikdo ho neosedlá
Ani sedlem zlaceným ...



Ale v okamžicích
Kdy začne sluncem svítat
Tvé nahé tělo se začne rychle měnit
V rozkvetlou zahradu
Šílených obrazů a vůní
Které stěží uhlídám
Mezi tvými rozevřenými stehny ...



Aby neutekli do světa
Má lásko ...



***



Položil
jsem ti na spící bradavku
Malou sněhovou vločku
Rychle roztála do průhledné kapky
Pak jsi chutnala
Studenou tmou půlnočního města
Světlem a stínem mezi stromy a domy
Zázrakem prvého doteku
Jazyka s tající slzou
Půlnočního ticha
Bez hvězd a světla měsíce
Kdy naše zběsilé ruce
Bičovaly divoké koně touhy
Až do bezvědomí
Všeho co nás obklopovalo
A vrývalo se dlouhými hřeby
Do volajících duší ...




V té chvíli jsem otevřel oči
Abych se utopil
V té nekonečné hlubině
Vlny která se v orgasmické minutě
Přelévala přes naše
Nahá
Umilovaná
Těla ...



***