Největší Čech a přeskupování verše ...

Tíživost všeho přeskupování je vždy závislá ná hodnotě prvého verše .
Někdy pomůže náhoda , že slova jsou pevná a nepotřebují nahradit a nebo přeskupit v nějaký jiný verš a útvar .
Pak si můžeš poklepat na rameno , že jsi dobrý , ale řehtající pegas s blanokřídlými křídly se ti stejně vysměje .
Vlastně kolik už viděl pošetilců , kteří si tak neokázale fandili , že napsali něco dobrého a podstatného , co budou lidé číst a nebo se dostanou do dějin literatury jako nesmrtelní klasikové .
Ale , někdy hlava básníkova či dramatikova vytvoří ze slov takovou zhovadilost , že se to na prvý pohled nedá číst .
Pak uběhne nějaký čas a někdo o tu zapomenutou báseň , či hru , zakopne a řekne si , že je úžasná a určitě předběhla svou dobu .
A ze zhovadilosti se udělá klasika .
Kdo vlastně čte našeho největšího dramatika dnešní doby pana Havla ?
Jeho souborné dílo stojí na policích a sedá na něj prach .
Už zas začínáme stavět piedestaly velikánům ?
Přejmenovali jsme letiště podle Havla ? Ale , kdo o to opravdu stojí ...
Bezdomovci , co přežívají ze dne na den .
Obyčejní lidé , převrácející pětkrát korunu v hrsti , než jí utratí ?
Naše mládež , která má někdy problémy s tím , co bylo před sametovou revolucí ?
Nezaměstnaní , kteří nemohou panu Havlovi přijít na slovo , stejně jako panu Bakalovi ,nájemníci jeho bytů RPG.
Myslím tím severomoravský region .
Někdy si myslím , že jsme ještě nedorostli z dětských plének a stále se potýkáme s jedním .
Máme prostě problém rozpoznat velikány našich dějin , od těch co jenom si na ty velikány hráli a nebo se snažili vedle těch velikánů zviditelnit .
Můžu říci , že za sto let po panu Havlovi co by dramatikovi ani neštěkne pes , ale takového pana Karafiáta a jeho Broučky budou znát děti od mateřské školky ...