Bál jsem se

Bál jsem se.

Již někdy ve třiceti, vám s mnou zmítal strach.
Strach, co si jednou počnu, až bude ze mě kmet. .
Až vyrostou mé děti a mládí zmizí v tmách.
Až vous můj bílý bude a můj se ohne hřbet.

Však byl jsem stále mladý a děti malé byly.
Já bál se jen, jak s věkem, se jednou vyrovnám.
Jak snesu vrásky v tváři a ztrátu mužné síly.
Však měl jsem spoustu práce a byl jsem na ni sám.

Ten strach mi kradl spánek. Byl tichý krutý, zřejmý.
Čekal jsem časy krušné a obával se jich.
Já četl jsem si v knihách a Smrt se zuby šelmy,
mi přes rameno četla, za nocí bezesných

Vše přišlo potichoučku, jak podzim do kraje.
Přivykám změnám světa, ač nelibě to snáším.
Já na trysk byl jsem stavěn.Však kde ta doba je!?
Vzpomínka na čas mládí, mne zpátky unáší.

Jsem v pohodě a klidu, ač shrbená mám záda.
Mám chuť si užít dnešek, zítřek i pozítří.
Já našel jsem svou lásku a o ní se mi zdává
Mám všechna práva stáří. A samé pěkné sny.

Já divoké měl mládí. Všem zkracuje se svíce.
Mám sice staré tělo, však spoustu plánů mám.
Ten strach se někam ztratil a nevrátil se více.
Mám vůli, chuť i sílu. A lásku jako trám..