Navíjení cívek

Každého dne točí se můj svět

nezapadne, ni z něj nevyroste květ,

točí se kolem kol,

není zde smíchu, ni žádný bol.



V pořadí, které každého dne odhaleno jest,

musím zde stát a nesmím se splést.

Vždy trochu přidám či uberu tlaku nohou svou,

v rukách pak držím, lepím a stříhám práci svou neměnnou.



V nekonečných proudech, jenž držím mezi prsty,

prolévá se mi oceán ryšavé pevnosti,

v nekonečných proudech, vychází z nitra své hory,

kde vystupuje skrz kulaté otvory.



Ptáte-li se zda mu konec může býti?

Odpovím Vám ano, stejně jako našeho času zde žíti.

Až opustí poslední pramínek svou horu,

nečekejte pražádnou pohromu.



Na každé prázdné místo během chvíle,

dorazí nové, díky skladníkové síle.

A tak pokračuji dále ve své práci,

namotávat cívky pro další štaci.