ořezávaná...

25 bilionů buněk
se právě zaobírá popisem struktury
že popíjím kafe čtu si sport
a polemizuji s informacemi
genetického inženýrství
bych sladil představy
o hlubších úrovních
když jsem je vzájemně oddělil…

přepínám a žasnu
jak mohou být tím samým já
protože když se podívám shora na bludiště
vynechávám špatné směry
slepé uličky
bez toho abych viděl
do budoucnosti konce cesty...

trik je v tom
že se díváte přes filtr
takže vycítíte
která cesta je slibná
to já jsem pro změnu
spíš odbornice
na akustické rekonstrukce
vyrušila mne dívka
s tak uhrančivou tváří
že tu chvíli se mé myšlení
které by mělo záviset
na reprezentaci skutečnosti
v uspořádání mozku
podobalo překlápění
pochodující pružiny
a já si najednou připadal
pouze jako jediná buňka
co zrovna zkameněla...

to je co?
smím-li se ptát Locustello..

například obnova zvuku
žbluňknutí kamene
padajícího do jezera
pomocí vln
které se po pádu utvořily na hladině…

to je přece nemožné!

kupodivu není
můžeme to vyzkoušet
a strčila do mě…