Včerejšek a nebo dnešek ?

***



To se jen převalovalo ticho ,
mezi tvýma roztaženýma nohama ,
kdy obloha padala do tvého milujícího klína .
Stále jsem ti tvrdil , že nám nebude
ve vodě zima .
Stále jsem se otáčel za tvým hlasem ,
plný starostí a výčitek , ať mi neutoneš ,
jako poslední Ofélie minulého století ,
mezi stvoly zelené trávy .
Ale , já se nechci stále vracet ,
hledat výhody které se dostaví s tvou
první ranní písní , kdy žena ze samého štěstí
začne zpívat pro celý les .
A zdivočelá voda se začne pomalu tišit
až do olejnatého zrcadla , aby se učesala
malá mořská víla , co se ztratila
dnešní promilované noci sama v sobě
a své touze neukázala stále se
přibližující dveře ... jako by zvaly
na výhost každého , kdo se u nich zastavil ...




To jen ticho dovede chápat ,
každé slovo básně o lásce , ve které není
vítězů ani poražených .
Kdy vítěz se mění ve dva lidi , kteří
se milují nekonečnou láskou v tom
opuštěném anonymním davu , který kolem
nich prochází ... Odpolední ptáci
přelétávají nad nedodělanou hrází .
Z kopců je slyšet vyzvánění
odpoledních zvonů ... Ležíš na mojí ruce
a nechceš vůbec vstát , jakoby ničeho
mezi námi nebylo , protože opakování
zruší všechno trvání a my pouze jsme ,
jedna duše a jedno tělo .
Chci ti říci , jak moc tě miluji , ale
kukačka je mnohem rychlejší .
Dává nám pocit nesmrtelnosti
v stovce roků přiklepnutých chvílí
tohoto okamžiku ...




Zas začínám vztyčovat
ukazatelé daných směrů a jazykem
na tvém břichu tvořím stále nová a nová
řečiště dosud nesplavných řek a oceánů ...



***