Víla ...

***



Jen láska může
vytyčovat morové sloupy
ze slov odmítané poezie .
Jdeš po cestách
po kterých nikdo nechodí
a hledáš slova dávno zapomenutá
lidmi - květinami a stromy .
Marně doufáš , že dívka
kterou jsi uviděl v odpoledním metru
je ztracená víla , která čeká pouze na úplněk ,
aby se mohla vrátit do pohádky
své zapomínané lásky .
Lidé tě míjejí a ty se jich ptáš ,
kde leží království toho největšího štěstí .
Pak zjistíš , že se stále motáš
v kruzích , které tě pevně ovíjí ,
jako had škrtič svou oběť .
Možná se ti podaří znovu najít
tu ztracenou vílu a ukázat jí cestu
co jedině vede k lásce .
Ale , mezi domy opuštěného města ,
které se pozvolna propadá samo do sebe ,
nemůžeš najít nic co by ti alespoň
okrajově připomínalo chvilkové štěstí .
Možná se ti podaří po namáhavém úsilí
najít dům na kraji města , kde
bydlí tvá stále opomíjená láska
a ty najdeš slova , která vyjádří
tu bezednou propast mezi
prvým a posledním polibkem
nalezené víly , která se ti s ránem
začne rozpadat do chuchvalců
bílé mlhy .



***