Navrácení

,,Těší mě," řekla a sklopila víčka,
jako by něco snad změnit se mělo,
její dech orosil dvě černá sklíčka
byla noc bouřlivá a venku hřmělo.

Cítila vřelé, hřejivé doteky
a bouřka za okny slábla a předla
a světlo blesku, který šel od řeky
přejelo po kůži, co zvolna bledla.

Pak tiše promluvil: ,,podej mi ruku svou,
jdi za mým krokem, následuj hlas,"
a bouřka zahrála na strunu unylou
na chvíli zdálo se, že stojí čas.

,,Počkej, hůl vezmu si, bez ní to nesvedu,"
přimáčkla k nosu své černé brýle.
,,Věř mi a neboj se, však já tě povedu
i ve tmě spolu dosáhnem cíle"

Že může věřit cítila, věděla
a bouřka vyslala poslední z hromů,
chytla ho za ruku, pevně ji držela
a Bůh ji dovedl, dovedl domů.