Předpodzimí

Krajina lesů
v babí pléd se halí,
schoulena před smutkem
nastuzených rán,
oranž jeřabiny
do červené spěchá,
stop létu,
vpřed do podzimu bran.

Pavoučci umně
vzdušné bárky staví
na cestu dobrodruhů
nadpozemských chvil,
s odvahou v hrudích
příkladem nám jdou,
by naše pavučiny
jara znaly cíl.

Na loukách,
dřív zpitých vůní sena,
povadla už tráva,
zeleň posmutněla,
k rozjímání zve nás
zlato javoru
i první bříza
časně ovdovělá.

Už za humny je Podzim,
kyj vlády zvedá zas,
ten hrobník, mrzout šedivý,
ten malíř snivých krás.

V barvách listy rozkvétají
jak květy na jaře,
však obloha je potemnělá
a Podzim v kočáře
prohání se krajem
před hejnem černých vran,
jež předzvěstí jsou větrů mrazivých.

Nám zbývá letní vyprávění
a ze slunečnic smích.