Kouzla večerů

Jestliže dny jsou jako vzedmuté vlny oceánu za bouře, večery mohou přinést zklidněné, mírné vlnky na břehu moře.
Po shonu, zmatku a tisících maličkostí, které musíme přes den vyřešit, přichází soumrak a s ním tišina večeru. Mysl se smí zklidnit a tělo hledá uvolnění.
Sedávám na prahu bytu se sklenicí vychlazeného vína, smířená s tím, že co jsem do teď nestihla, dá se odložit na zítřek. Nebe se pomalu barví do růžova a nad hlavou se honí ptáci s hlasitým křikem. Světla jsou zhasnutá a já se nechávám konejšit líným tokem času. Vedle mne se choulí kočky a tiše předou svou ukolébavku
Pro tuto chvíli si dovolím luxus nic neplánovat, nehodnotit a jen vnímám. Večer je milostivý a pouští na tváře vánek, který schlazuje přes den sluncem rozpálené tělo i tvář. Ve vzduchu je cítit příslib čeholiv si jen mohu přát. Pomalu nechávám přijít stmívání tanečním krokem až ke mně, než mne docela zahalí do černého závoje paní Tma a Sen pokyne, že je čas jít spát.
Večery prostě jsou kouzelné. Stačí se jen zastavit a pozvat je dál.