Vyděšená
o strachu
» autorka: Anjesis » Básně / Experiment |
Po zdech stéká strach. Lepivě husté kapky hnědočernorudého hnisu, spojující se plíživě v říčky, jezírka a oceány beznaděje. Jsou téměř hmatatelné. Jejich přítomnost ti způsobuje chvění a husí zježení na kůži.
Bledneš a krčíš se, celá rozechvělá, prchající před svým vlastním osudem… jako by to nebylo hloupé. Osud si nás stejně vždycky dožene. …a my jej musíme vždy příjmout, ať je sebekrutější.
Byť je to trochu proti tvojí vůli, nutím tě postavit se zpříma. Ať už máš čelit čemukoliv, bude lepší se přitom tvářit hrdě.
Lepkavost strachu o trochu polevila a hladina oceánu se mírně snížila.
Vidíš? Klidně se boj dál, nikdy jim to ale nedávej najevo. Takovou radost by jim nebylo dobré dopřávat.
Bledneš a krčíš se, celá rozechvělá, prchající před svým vlastním osudem… jako by to nebylo hloupé. Osud si nás stejně vždycky dožene. …a my jej musíme vždy příjmout, ať je sebekrutější.
Byť je to trochu proti tvojí vůli, nutím tě postavit se zpříma. Ať už máš čelit čemukoliv, bude lepší se přitom tvářit hrdě.
Lepkavost strachu o trochu polevila a hladina oceánu se mírně snížila.
Vidíš? Klidně se boj dál, nikdy jim to ale nedávej najevo. Takovou radost by jim nebylo dobré dopřávat.
Tipů: 18
» 14.10.12
» komentářů: 4
» čteno: 698(22)
» posláno: 0
» nahlásit
» 14.10.2012 - 11:56
Tvůj experminte mi zní skutečně vzpřímeně, hrdě a konkrétně... i když ledasco nění někdy lehké a kolena se občas podlomí, věřím, že nebude nikdo, kdo Tebe, či přátelé zlomí a pokud ano, je lepší schovat si to do soukromí.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Jsoucno | Následující: Motýlí žalozpěv