Jak nezapomenout včerejšek

Ještě sice nejsem ve věku, kdy bych si vybavovala přesně vzpomínky na útlé dětství a přitom si nevzpoměla, co jsem měla včera k obědu, ale i tak si občas nevzpomenu, co jsem vlastně dělala včera.
A tak si skládám mozaiku prošlých dnů ze střípků. Mozaiky jsou barevné tak, jak je barevný každý ze střípků. Jsou dny, kdy odstíny mají spíše nádech šedi, ale také dny zářící jasnými barvami. Oním střípkem může být cokoliv, co vás napadne, cvrnkne do nosu, zapomenete v kapse či najdete. Ne každý může být nositelem šťastného či veselého zážitku. Ale každý
z nich je důležitý a jedinečný. Jeden bez druhého nevytvoří celek a už dávno vím, že bez smutku není radost a bez starosti štěstí.
Barevný list z javoru, který mě na raní procházce zaujal a donutil, abych ho zvedla. Cvaknutý lístek z tramvaje, jenž mě odvezla na návaštěvu za babičkou. Účtenka
z kavárny, kde jsem si příjemně zdrbla s kamarádkou. Nebo kancelářská sponka bezděčně strčená do kapsy při poradě v práci.
Každý večer před spaním si všechny střípky, které
za den nashromáždím vyložím před sebe a s jejich pomocí si přivolám den zpátky. Můžu si tak všechno připomenout a prožít ještě jednou.
Potom den uzamknu a pozvu dál paní Noc. Ráda se jí vydám všanc, zvědavá jak barevná bude mozaika mého dalšího dne.