Bluděnka

Spatřil ji tančit, nohy domů jej nesly,
kvůli ní však ihned sešel z cesty,
jako omámený šel za ní,
zapomněl na všechna varování.

Duši mu zastřel šedý prach,
necítil pochybnost ani strach,
vcházel hlouběji v lesní říš
a každým krokem byl záhubě blíž.

Okouzlen tancem, hrou jejích boků,
nevšímal si svých kroků,
neví, že mohl dávno doma být,
nyní jen za ní musí jít.

Tu propadla se temná zem,
už poznal, že byl obelstěn,
bažina hladově vsála mladíka,
jenž příliš pozdě kleje a naříká.

Když bylo po všem a ustal křik,
ozval se tichý dívčí smích
a bluděnka šťastná, spokojená byla,
že dalšího nešťastníka zahubila.