dostavníkem mraků...
...
» autor: enigman |
zastihl jsem se
v temné zeleni mechu
v hloubce lesa
za soumraku
těsně předtím
než odumře poslední světlo…
vím
zvedl jsem se
často příliš vysoko
miloval příliš tvrdě
odvážil se příliš mnoho
proplul útesy pekla
mrtvým mořem
prozkoumával bezednou temnotu
co hasila světlo a radost
a ve snaze uchopit tě
sáhl příliš daleko…
letní lásky se rozplynuly
jako letní sněhy
z těla vykrvácel žár
a zas rád hostím chlad
protože vím
že ty zimní zůstanou navždy…
tak
dík za všechno má Teosinte
co děláš v časech
když máš volno
za pomoc porozumět
za kdykoliv…
v temné zeleni mechu
v hloubce lesa
za soumraku
těsně předtím
než odumře poslední světlo…
vím
zvedl jsem se
často příliš vysoko
miloval příliš tvrdě
odvážil se příliš mnoho
proplul útesy pekla
mrtvým mořem
prozkoumával bezednou temnotu
co hasila světlo a radost
a ve snaze uchopit tě
sáhl příliš daleko…
letní lásky se rozplynuly
jako letní sněhy
z těla vykrvácel žár
a zas rád hostím chlad
protože vím
že ty zimní zůstanou navždy…
tak
dík za všechno má Teosinte
co děláš v časech
když máš volno
za pomoc porozumět
za kdykoliv…
Tipů: 21
» 10.10.12
» komentářů: 7
» čteno: 629(15)
» posláno: 0
» nahlásit
» 10.10.2012 - 08:43
brodíš se mnou
jak pstruhonosnou řekou
koušu Tě do kotníků
jen tak lehce
to z touhy
aby ses nerozběhl
k divokým vodopádům
ledovcových trav
splétám nám z klasů
divoký splav
ST!
jak pstruhonosnou řekou
koušu Tě do kotníků
jen tak lehce
to z touhy
aby ses nerozběhl
k divokým vodopádům
ledovcových trav
splétám nám z klasů
divoký splav
ST!
» 13.10.2012 - 01:04
vím
zvedl jsem se
často příliš vysoko
miloval příliš tvrdě
odvážil se příliš mnoho
proplul útesy pekla
mrtvým mořem
prozkoumával bezednou temnotu
co hasila světlo a radost
a ve snaze uchopit tě
sáhl příliš daleko…
o tomhle přemýšlím, zda to ve mně pluje jakoby neurčitě, jemně nebo vlastně silně, protože tak to má být.. prožít to
za kdykoli
děkuje se za to?? či ten prožitek toho to ohromí vnitřně bez díků
najednou to ve mně utvrzuje , že prožívat to je to nejvíc, co můžeš dát... prožívat , viditelně...
zvedl jsem se
často příliš vysoko
miloval příliš tvrdě
odvážil se příliš mnoho
proplul útesy pekla
mrtvým mořem
prozkoumával bezednou temnotu
co hasila světlo a radost
a ve snaze uchopit tě
sáhl příliš daleko…
o tomhle přemýšlím, zda to ve mně pluje jakoby neurčitě, jemně nebo vlastně silně, protože tak to má být.. prožít to
za kdykoli
děkuje se za to?? či ten prožitek toho to ohromí vnitřně bez díků
najednou to ve mně utvrzuje , že prožívat to je to nejvíc, co můžeš dát... prožívat , viditelně...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: trochu problémová... | Následující: nespavá...