Hřbitovní
to už tak nějak k podzimu patří...
» autor: Pavel F. |
Listím zapadané hrobů šiky
v elipsách medailonů černobílé tváře
větřík šustivý co křovinami honí
stránky rozpadlého snáře
Čím jsi byl, nebudeš už víc
za těžký život žádné bolestné
ve vzduchu vlhká vůně marnosti
jež odrazuje pocestné
Jen andělé dešti zvyklí
tu střeží staré kosti
a hejno vran se vysmívá
všem řečem o věčnosti
Krá, krá, krá...
v elipsách medailonů černobílé tváře
větřík šustivý co křovinami honí
stránky rozpadlého snáře
Čím jsi byl, nebudeš už víc
za těžký život žádné bolestné
ve vzduchu vlhká vůně marnosti
jež odrazuje pocestné
Jen andělé dešti zvyklí
tu střeží staré kosti
a hejno vran se vysmívá
všem řečem o věčnosti
Krá, krá, krá...
Tipů: 16
» 08.10.12
» komentářů: 7
» čteno: 723(13)
» posláno: 0
» nahlásit
» 08.10.2012 - 19:10
i poceSTný se zaSTaví
na místě kde se šeptá
kde duše tiše rozmlouvají
a podzim vlasy čechrá
na místě kde se šeptá
kde duše tiše rozmlouvají
a podzim vlasy čechrá
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Setkání u cesty | Následující: Chodec podzimem