Setkání u cesty

Cesta vyprahlá
už dávno nemá cíl
obloha lhostejně se klene
nohy jak z olova
tak málo zbývá sil
prach do očí se žene

Den za dnem
krok za krokem
míli za mílí se vleču
sám před sebou
tím potlučeným cvokem
však nikam neuteču

Mám ruce prázdné
duši záplat plnou
a bágl s kamením
v tom prachu co mě dusí
konám pouť nesmyslnou
nic na tom nezměním

Až se budu jednou
cítit obzvlášť bídně
pak v pravé poledne
u cesty stane ďábel
co usměje se vlídně
když na mě pohlédne

"Skonči to, chlape
dnes je dobrej den
k čemu strach
kdo o tohle by stál!"
Já řeknu jen
"Dík za ten prach"

A půjdu dál