Prázdnota znázorněná životem ...

***


Zaklesneš prsty do prázdnoty
a můžeš si myslet : - jsem jen Slovo -
Zatím tajemné jako pramen živé vody
ušima a rozumem neslýchané
ve větru ohýbané nějakou neznámou silou
Co překračuje smysl mého chápání ... aby se
mohla vyjádřit přes mou atomickou hodnotu
pevného skupenství nabytého těla ...



Mohu se definovat ... když život stále visí
na vlásku jako obraz věšený stále nakřivo
A postrádající všeho kouzla a zmámení
když stékají obnošené barvy našich
každodenních hříchů do ošatky osudů
a nějaké posloupné úplnosti .



Jako by tvůj život stále vycházel
ze země za zrcadlem ... tam kde stín znamená
největší světlo
Tam kde hoří plameny nekonečných voskovic
a údolí kanoucího vosku
připomínají tak luzná nahá těla
andělských žen ...


***