Loučení ...

***


Prší ...
svět se zahalil do vodní páry
a světlo v kalužích tak divoce pableskuje
jako by házel do vody žhavé okuje
ze zapomenutých podkov štěstí ...


jen lidé jsou pořád stejní
schováni pod anonymitou svých deštníků
a kapek deště co zamlžuje každé brýle
i nevidoucí oči bílých hůlek
vyklepávajících nerovnoměrný takt
našich životů .


Prší ... mi do tváře
tvé doteky a polibky
jakoby zdivočelá řeka vylila
své vody z kamenných břehů
jako bys minula své dávné sny a stíny
co se rozprostíraly v duze
vystupující nad nádražím a městem .


***