Už je čas ...

***



všechno je beztvará hmota ticha
ozařující nekonečné prostory
celého nebe
jednou se zarazíš
a začneš hledat vhodná slova
pro báseň nebo zamilovaný dopis
ale ticho ve tvých šlépějích
stále mlčí ... nevíš už sám
co máš říct abys proboural
ty kamenné zábrany
co tě dělí od ztracených slov
jako bys hledal nový domov
pro svou unáhlenou lásku
stojící nesměle na křižovatce
za městem a očekávající
opožděný noční autobus
do stanice touha ...




jakoby z povzdálí zněla sladká hudba
plná překvapení a dlouhých pomlk
pro tančící masky v zapomenutém altánku
na konci půlnočního parku
nikdo se nepoznal v tom reji těl a šatů
ohromných dekoltů a vyztužených snů
v té jinakosti světla a stínů
kdy můžeš zapomenout i na smrt
v náručí ženy která se zdála být
něčím známá ...
snad hebkými dlaněmi
nebo kulatými prsy
a obličejem hodným královny ...




po rocích a hodinách našeho tance
konečně promluvila do ticha
co zastřelo vytančenou zem ...
konečně jsem zjistil kdo se za ní skrývá
pak se ne mě usmála smíchem
nepolíbené dívky z autobusové zastávky
a řekla : - Už je čas ... -



***