Když spolu nemluvíme

Plechové vězení, vězení mlčení...
tajemné mlžení do deště,
na hrany zvonění,
na city dunění,
k výkřikům osamění,
do bušení srdce.

Bez slov, bez váhání...
hlasité sténání do pěstě,
na hrudi sevření,
do ticha co nezmění,
mé a tvé čekání,
a kleště za hradbou beze slov...

ještě...

ještě se promění.
ve vodopád tušení,
nicotné...bezbřehé...obludné...
z ničeho nic jak cukrová vata,
lepí se na prázdno,
do hořkého bláta.

Lenka pomněnka