Dr zlo

Dr Zlo

Byl velký, silný, mladý. A hezký byl. Ten chlap. A také hloupý nebyl. Měl totiž doktorát. On doktorem byl zlosti. On vtělené byl zlo. Dokázal lámat kosti. Když se mu zachtělo. Byl bohatý a drahý. Měl práce stále dost. Se vším si věděl rady. Prodával svoji zlost. Slaboši kupovali. Ty jeho službičky. A když mu prachy dali. Šlapal jim na špičky. Nikoho neměl v lásce. Nikdo jej neměl rád. Byl sám, jako kůl v plotě. Jako ostnatý drát. Jednou však potkal ženu. Moc se mu líbila. Chtěl ji. Za každou cenu. Ona jej odbyla. On nadbíhal jí stále. Nosil jí květiny. Zlato, démanty, prachy. A dárky z ciziny. Ona však měla pána. Studoval motýly. Od večera do rána. Se spolu mazlili. A byli spolu šťastni. Jako dvě hrdličky. Motýli oblétali. Je jako kytičky. Zlo záviděl jim lásku. A začal strašně pít. A když byl v delíriu. Tak šel se utopit. Skočil z jednoho mostu. Do černé vody pad. A voda si ho vzala. Chladná. Byl listopad.
Tak skončil se ten příběh. O zlobě vtělené. Nevyplněné touze. O duši ztracené.