SPŘÍZNĚNOST DUŠÍ

V sítích ze slunečních paprsků,
spí, zavěšeny v objetí,
krásné vzpomínky,
jenž nedaly paměti
nikdy sbohem....

Jsou unavené,
ale pořád se mají k světu,
jejich nositelé touží jeden po druhém,
vábí se k sobě vzletnými slůvky, zabarvenými
podtóny šťastné lásky....a cítí vážnost lidského osudu.

Neboť někde ve hvězdách, psáno jest,
že láska je kouzlem i prokletím
lidské duše, toužící po
fyzickém doteku....

Málokdo ovšem ví, že dotknout se
druhého lze i hřejivým slovem,
dopisem, napsaným rukou
partnera, či mávnutím dlaně,
která vysílá pohlazení na dálku.

A já Tě zahrnu hromadou polibků,
aby jsi neutekla z mé náruče....


....protože to je ona spřízněnost duší....


kterou chci s Tebou nejen prožívat, ale hlavně žít!!!