některé emoce v krátkých poznámkách

Nestihne usnout. A ráno se neodváží probudit?
Je srpen. Lidé tu zůstanou.

Snad matku nezahubí hanba a stud.
-

Měl byste odpočívat, pane (-). Matka Vám donesla nějaké věci.

To není dobrý nápad.
-
Ve 13 hodin přijde psycholožka.
-
Víte co je za den?
Je den srpnové rezignace, paní.
Prý krásně malujete.
Ne.
Psal jste dřív básně. Některé jsem ve složce četla.
Ne. Nikdy jsem nic nepsal.

Pracoval jste prý na nějaké..(zalistovala) práci na soutěž, něco o matematice. Co to bylo?
Na ničem jsem nedělal.
.
.
.
Jste chytrý kluk, opravdu, talentovaný kluk. Ale máte černobílé myšlení..
(ruce měla staré a jemné, ruce, které přinejhorším umyjí nádobí, ostříhají muškáty na parapetu.)
Už dávno nemám černobílé myšlení.
O tom mě nepřesvědčíte. (usmála se speciálně, zklamaně)
(vynutil si pohled)
Mám dávno už jen černé myšlení. (jakoby mluvil v intimních detailech, v intimní konkrétnosti ke Clarisse D.)
.
.
.
Slečna K.?
Ne.
(ruce spínal, ruce zpocené, zničené, poraněné - vůbec ne tak lidsky poražené, jako měla psycholožka)
.
Co dál, pane (-)?
.
.
(pracovna byla opotřebená rutinní, každodenní nadějí)
Tak to zkusíme zítra?

(a mezi dveřmi se pozastavil, neotočil se)
Vím co je za den.
A?
Je přeci krásný den.
Ale to jen cituji.

(K.)

(a její zítra to zkusíme znovu, znělo mu nocí)
Dlouho. A pak neusnul. A ráno se neprobudil.