Návrat k pětilisté růži

Do kraje rybníků,
kde voní čerstvě pokosená tráva
a jiskří zbytky rosy
v květech petůnií,
snový a tichý láká vemlouvavý hlas
k návratům,
o nichž často se mi zdává,
a vůně rudé růže
jitří fantazii.

Tvůj dech je tolik blízký,
až rosí se mi tvář,
když ptáš se:
„Lásko moje, slyšelas?“
Pak svodům nelze odolati
ke galantním hrám,
v tom kraji naší lásky
kousek srdce svého mám.

A růže pětilistá
s noblesou a vášní
z dálky kyne nám
a láká k láskohraní.
Tam rytířem jsi mým,
já oddanou Tvou paní.