Mosty .
...
» autor: kavec |
***
Bývají mosty tak opuštěné ,
až každá duše zapláče.
Tuny rezavějícího železa
a kalná voda pod pilíři ,
plná nenaplněné touhy .
Pod nimi se chudí lidé milují ,
nemají domova a ani sebe ,
dávno už ztratili pocit nebe ...
Že jediný Bůh je na jejich
cestách opustil .
Bývají mosty ,
podemílané každoroční
velkou vodou .
Kdy břehy řeky končí ,
v kalnosti divoké vody
a láska se ztrácí ,
v podloubí podmáčeného lesa .
Často jsem chodil pod mosty ,
to abych nikdy nezapomněl ,
kam patřím .
***
Bývají mosty tak opuštěné ,
až každá duše zapláče.
Tuny rezavějícího železa
a kalná voda pod pilíři ,
plná nenaplněné touhy .
Pod nimi se chudí lidé milují ,
nemají domova a ani sebe ,
dávno už ztratili pocit nebe ...
Že jediný Bůh je na jejich
cestách opustil .
Bývají mosty ,
podemílané každoroční
velkou vodou .
Kdy břehy řeky končí ,
v kalnosti divoké vody
a láska se ztrácí ,
v podloubí podmáčeného lesa .
Často jsem chodil pod mosty ,
to abych nikdy nezapomněl ,
kam patřím .
***
Tipů: 11
» 16.08.12
» komentářů: 7
» čteno: 592(13)
» posláno: 0
» nahlásit
» 16.08.2012 - 13:56
Působí na mě hodně smutně-asi tak, jak tato doba vypadá(.Krásně napsané.
» 16.08.2012 - 14:23
Nikdo a nikdy by neměl zapomenout, odkud vyšel a kam patří... kdyby to tak bylo, byli by lidé o moc víc šťastní, protože by uznávali sebe samé... Smutné, ale Tvůj rukopis... Jana
» 17.08.2012 - 20:49
a bývají mosty v lesích,
kde mech již kreje kamen,
jen terén nám již ukazuje,
kde již voda řekla amen.
to svědkové jsou dávných dob,
kdy byla voda krví Šumavy.
Ty mosty Jirko zase já,
si vrývám v toulkách do hlavy.
Každý ty svoje břehy má,
co jeho mosty spojují.
A pod nimi již staletí...
se skrývaj.... co se milují.
kde mech již kreje kamen,
jen terén nám již ukazuje,
kde již voda řekla amen.
to svědkové jsou dávných dob,
kdy byla voda krví Šumavy.
Ty mosty Jirko zase já,
si vrývám v toulkách do hlavy.
Každý ty svoje břehy má,
co jeho mosty spojují.
A pod nimi již staletí...
se skrývaj.... co se milují.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Cestovní deníky vzpomínek ... | Následující: Už sem nepatřím ...