Fragmenty ...

***


Duši rvající
Půlnoční údery kostelních zvonů
Zas blíž ke smrti , zas blíže ku životu ?
Marně se budím a hledám ,
každý kousek sebe ...
Jsi moje samota , vcházející
do brány nebe .
Bez slůvka rozloučení .
Bez jediného slova ...


Samota touhou pláče ,
touhou srdce po tobě .


***



Křídlem zmámený .

Tou bělostnou nahotou ,
těla co se právě svléká,
pro neznámé oči rozevlátých stromů .


Jen řeka mlčí ,
Do hluchosti dnešní noci .

Moje Viktorko kde jsi ?

Kdo rozčesává , tvé dlouhé vlasy ,
prsty zmámené rozkoše .


Slavík pláče ,
uprostřed zříceniny ,
zapomenutého hradu .
U splavu tančí dlouhonohé víly ,
gavotu pro opuštěného mládence .


Jen ty zase mlčíš ,
do písní nočního větru ...


Jako bys znovu lákala ,
srdce Černého mládence ,
do náručí divoké vody .



Tráva objímá tvé obliny .
Divoký proud je nevinný .


Zas plačí shrbené plačky ,
divoké vrby ,
nad smrtí lidské lásky .


***