CESTOVATEL ODLEHLÝCH BŘEHŮ

Ve zkřížených cestách,
na hnáty umrlčí,
foukám melodii
podsvětních večerů.

Do dírek z levé hnáty,
připomínající Panovu flétnu,
vdechuji šifry tónů,
kterým živý těžko porozumí.

Jsem něco jako cestovatel
mezi dvěma odlehlými břehy,
mám malou loďku,
sbitou z lidských ostatků
své zesnulé rodiny...

Bylo jejich výslovným přáním,
abych byl pořád s nimi,
přišla ovšem nehoda,
která z nich vysála
všechnu radostnou šťávu života.

Táhnu teď sám za sebe,
nejsem žádný převozník,
ale rád brázdím vlny
Mrtvého moře, jenž
zhanobilo věčnost samotnou.

I kdybych zemřel,
svého cestování se nikdy nevzdám;
možná bych poznal
jiný život, který mi Smrt přihraje…

Možná bych ten míč,
který by byl mojí hlavou,
odkopl hodně daleko,
až za okraj prohnilého světa.

Každopádně v této chvíli
jsem zaneprázdněn
šířením dobrých tónů,
jenž zakusila obloha,
nad kterou se ještě nečerní…


…před bouří, která kladivy blesků
bije do křížů děsivé rekviem…


Amen!