Saň Žárlivost

Žárlivě střeží Žárlivost obojek své smyčky,
na krku rýha do krve a létající sršni.

Nemůžu dýchat au au to bolí, duši mám zamlklou,
v kleci se strojí na tanec se strachem o ni.

Hlt vzduchu lapám jak raněné zvíře,
o život bojuju o nádech o touhu o novou úlevu,
že mohu zas dýchat, jak na papíře.

Přestřihni obojek, vrať světu řád, ať sršni bodaví už nevrátí se,
a rýha na krku ať zahojí se,
a s novou důvěrou UŽ NIKDY nikdy nevrátí se.

Důvěra tenká jak led na rybníce,
k bruslení láká, už nebojíš se......

Ou led praská a tvé tělo bolí,
chladem, co do morku kostí důvěru zkrojí.

Tenká jak papír zas prolomí se,
a v nový boj o život o nádech o touhu o novou úlevu zas promění se.....

Rytíři statečný v kovové zbroji,
přetni ten obojek důvěrou v svoji
čistotu, v kopí své, v srdce své statečné,
v odvahu pobít tu lítou saň strachu,
co v sluji v těle tvém krčí se v prachu.

Tak jako v pohádce saň poražena,
co uvnitř v těle tvém dlela,
a jméno Žárlivost měla.