Dávno ...
...
» autor: kavec |
***
Po čase jsem zapomenul
všechny tvé tváře
A barva vlasů už dávno rozplývá se
to bylo v tom podzimním čase
kdy všechno krásné pozbývá se .
Někdy se mi zdá že sním
o tvé nahotě a milování
Jsem zbloudilý rytíř svých snů a vin
snad tě jednou znovu uvidím
ležet mezi květy na odpolední stráni .
Ještě mám v rukou teplo tvých ňader
jako bych slézal dům nekonečných pater
Ve kterém už stejně nebydlíš
někde daleko o touze sníš
o rozkoši co pokládá tě na zem ...
***
Po čase jsem zapomenul
všechny tvé tváře
A barva vlasů už dávno rozplývá se
to bylo v tom podzimním čase
kdy všechno krásné pozbývá se .
Někdy se mi zdá že sním
o tvé nahotě a milování
Jsem zbloudilý rytíř svých snů a vin
snad tě jednou znovu uvidím
ležet mezi květy na odpolední stráni .
Ještě mám v rukou teplo tvých ňader
jako bych slézal dům nekonečných pater
Ve kterém už stejně nebydlíš
někde daleko o touze sníš
o rozkoši co pokládá tě na zem ...
***
Tipů: 9
» 06.08.12
» komentářů: 3
» čteno: 672(13)
» posláno: 0
» nahlásit
Předchozí: Zapomenuté básně ... | Následující: Labutě ...