Zapomenuté básně ...

***



Někdo neznámý mi chtěl podat ruku
Někdo koho jsem vůbec neznal
Ani jsem nezahlédl kousek jeho šatů ...


ale , opodál postávala smrt
s vějičkou své vyjímečnosti
zdviženou
až do hlubin hrobu ...




***




Dorůstá měsíc . . .


ale , hvězdy ještě nevyšly .
Stojím v jabloňovém sadu
a počítám
dozrálá jablka . . .


- jako bych čekal
na tvá prsa
až dozrají do plodů
své největší žádostivosti -



***


Nikde není vidět ryby
Voda se zatáhla tmou zakalení


Jen hlubina jako by prorokovala
že Vánoční čas
bude chudý na tvé polibky .



Stále přešlapuješ
na hraně světla a tmy
rozhodnutá
nikdy se nevrátit
na břeh rybníka


- co tě poznamenal
tou největší jizvou
v hlubinách
sebevědomí -



***



Jsou hříchy
které nejdou vypsat slovy


každá lež ti připadá
tak prázdná svou hluchostí ...


ale nikdy nejde
obelhat vznikající báseň


protože žízeň po pravdě
vytyčuje vzdálenosti
mezi srdcem básníka ...


a prvým veršem .




***





Slovo
Myšlenka
Větrná korouhvička
Prvý úder půlnočního zvonu ...


Tvůj výkřik
do hluchoty noci
kdy tvé panenství
osrtrouhávalo píšťalu ...


všem uhynulým špačkům .



***


Svlékání



Svlékám tě ze zábran a ostychů
ve světě kam nepatřím
kde cítím každý závan větru
a slova co tak lahodí
stále přítomné smrti
v půlnočním valčíku
hvězd a stínů ...


Svlékám tě do noci
co je k nám hluchá ...


Mlčí každá objevená hvězda ...


mlčí tvé doteky
mlčí obloha
mlčí panenská prsa


Jen pravá ruka
na tvém břichu
píše houslovou symfonii ...


- O lásce a hříchu -




***