Nedopsané fragmenty

***



Dlouhá noc
ve které zapomínáš
na to kdo jsi a žiješ jen pro pocit
že ten druhý je středem
tvého malého světa
žitého v nějaké náhlivosti
kterou nikdo
kolem tebe nemůže pochopit
Protože každá minuta
se ti zařezává krvavě do masa
bijícího srdce
aby už nikdy nezmizela
a stala se
tvou a její nekonečností ...


Nějakou něžnou láskou
co zůstává v tomto okamžiku
ve vás dvou
v pocitu že to musí být
až do skonání světa ...


ale příští den se probudíš
do známého prázdna
ve kterém není ani ona
a včerejší noc
Jen pocit prázdnoty
z času který ti protekl mezi prsty
do propadliště zapomnění
ze kterého se ještě nikdy nikdo nevrátil ...



***


Poslední list ...



To jen poslední listy zůstávají
když všechno
odchází do ráje
Jen duše stromu
vzdoruje
podvolit se
kralování zimy


Je to jen
krátký okamžik
nezachytitelný slovy
ve vteřině kdy padá list
do obětí chladu země


zahřej mě
já zahřeju tebe ...


abychom nemuseli
uváznout bez lásky
v obětí
černé hlíny


***



Jsou noci
ve kterých nechceš spát
protože se bojíš
že se už ráno neprobudíš


Čekáš s otevřenýma očima
na nový den
a v duchu se proklínáš
za svou hloupost ...


stejně
jednou usneš
a marně budeš vyhlížet
svítání
které k tobě
nemohlo dojít ...


přes mlčení a dochvilnost smrti


***