Přítel

Držíš mě za ruku,
z teplé dlaně proudí do mé klid.
Mlčky mě svíráš,
chlácholíš – aniž musel bys promluvit…

Nad propastí se mnou stojíš,
jsi spoluviníkem mých zločinů.
Kryješ mi záda,
aniž znal bys mých chyb příčinu…

Stíráš mé slzy,
jež způsobuje štěstí, smutek…
Stojíš poblíž mě,
i když nejradši bys utek…

Usmíváš se,
úsměvem plným pochopení,
i když nechápeš…
Jsi ostrovem v utrpení….
Jsi ve smutku milosrdná lež…

Nejsi tu pro mě,
ale se mnou - neb strasti i štěstí
se lépe táhnou ve dvou…