Němá láska...
Nedokonalé, stejně jako prázdné city....
» autorka: tulkava |
Hledáme se jeden v druhém,
Ty ve mně ses už našel sám…
Však dnes utíkáš zase pryč,
touhou po čarosvitu hnán….
Kráčíme spolu,
přec každý směrem opačným…
Scházíš mi v tichu…
Po Tvých slovech pouhý stín…
Mluvíme oba o lásce,
však každý sníme o jiné…
Unikáš mým dotekům,
dřív než Tvůj sen se s mým snem rozplyne…
Držíš mě za ruku,
ve své náruči mě konejšíš…
Líbáš mě ve vlasech,
však, že miluji Tě – přehlížíš….
Srdce mi tluče rychleji,
poskakujíc ve zlatavé klícce…
Z hladomorny není cesty…
Nezbývá než shnít zde…
Lásku schoulenou mám ve dlaních,
chtěla jsem ji do Tvých vložit,
dřív než zástup proher mých,
nad mým tělem začne kroužit….
Ty ve mně ses už našel sám…
Však dnes utíkáš zase pryč,
touhou po čarosvitu hnán….
Kráčíme spolu,
přec každý směrem opačným…
Scházíš mi v tichu…
Po Tvých slovech pouhý stín…
Mluvíme oba o lásce,
však každý sníme o jiné…
Unikáš mým dotekům,
dřív než Tvůj sen se s mým snem rozplyne…
Držíš mě za ruku,
ve své náruči mě konejšíš…
Líbáš mě ve vlasech,
však, že miluji Tě – přehlížíš….
Srdce mi tluče rychleji,
poskakujíc ve zlatavé klícce…
Z hladomorny není cesty…
Nezbývá než shnít zde…
Lásku schoulenou mám ve dlaních,
chtěla jsem ji do Tvých vložit,
dřív než zástup proher mých,
nad mým tělem začne kroužit….
Tipů: 7
» 08.07.12
» komentářů: 5
» čteno: 860(15)
» posláno: 0
» nahlásit
» 12.07.2012 - 00:18

krásně napsáno i procítěno... ptám se sama sebe, zda existují prázdné city??...
» 12.07.2012 - 18:39

zelená víla: prázdnými city jsem vyjádřila ten okamžik,kdy do někoho vkládám lásku, nebo jakýkoli jiný cit a mám pocit,že vkládám naprázdno....že to nepřijímá nebo nechce přijímat.....naprázdno vložené city.....občas se tak cítím....vzbuzuje to ve mě vyprahlost....
» 16.07.2012 - 01:41

tulkava: Hledáme sebe jeden v druhém . . . jaká velká pravda ! A vyprahloST ? Jednoho dne ji zcela nahradí nektar opravdové lásky, děvenko z Ostravy, láska vše ti napraví, sama budeš vědět, jak se najít, čeho hledět . . .
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Střípek naděje... | Následující: Přítel