Waterloo

Waterloo

Prší a začíná svítat, oheň to sbalil a zhas.
Tábor se probouzí zvolna, já držím poslední stráž.
Boty mé brodí se blátem. Na duši doléhá chlad.
Ramena tíží mi torba. V žaludku vrtá mi hlad.

Pod bradou řemen mne tlačí. Puška je těžká jak hřích.
Bodák se dotéká větví, pár stromů pokroucených.
Všichni tu ležíme v blátě. Prozatím můžeme vstát.
Mnohým z nás určitě večer, nebude nutno jít spát.

Mám pušku a bodák a šavli. A odvahy také mám dost.
Jsem z Císařské Gardy a v srdci, mám jenom Jeho Výsost.
I dnes půjdu, kam on mi řekne. Nás věrných je tu stále dost.
Přežili jsme Ruskou zimu.Však dnes přejdem ke Smrti most.

Až zavelí On, tak my půjdem, do bitvy, do palby děl.
A s hlavou vztyčenou padnem, na velikou hromadu těl.
Pak v blátě tam budu jen ležet, bude to konec mých dnů.
Jen vrány se radovat budou, nad polem u Waterloo.