STARCI NA CHMELU

" Život drží v jedné své ruce zlatý královský náramek štěstí, v druhé ruce trnovou korunu utrpení. Svým oblíbeným miláčkům podává obé. Ale jen ten vychází naprázdno, jehož spánky se nedotkla ani jedna z nich. " Ellen Key

» autor: Jan Maren

» Básně / Život

Pak psala slůvko za slůvkem
po kuchyňském stole olůvkem,
a každé znělo jako bič :
" Ty nehledej mne, já jdu pryč !"

Vzala si džíny, pár kalhotek,
snad nějakou tu podprsenku,
kartáček na zuby, vklouzla do botek,
a řekla . "Sbohem" a byla venku.

Usedla do vlaku a jela,
a nevěděla vlastně kam.
Jen duši poslouchala a žádost těla,
a zdálo se jí, že svět je Boží chrám.

Odpusťte ženě rozmařilé,
odpusťte její útěky,
až odpustíte ce je ve vás shnilé,
porozumíte i své úleky.

Žila tu vedle vás a pomalu kvetla,
žila a rozkvétala do růže,
však nikdo neviděl všechna její světla,
tak odešla, kam jiný nemůže,

jen ona sama, její srdce hlas,
jen její přání, žádosti a touhy,
neboť má každé zrání čas,
v kterém ty jsi jenom divák pouhý.

Ba, ani divák, jen ten žalující,
aby pak na sebe jen žaloval,
že vedle ní byl jak ta panna spící,
ačkoli i on ji miloval.

Když přijela pak na konečnou,
na nic se neptal, hned ji políbil.
V srdci mu byla stále slečnou,
a tak s ní prostě trochu ŽIL.