Znělka tvojí krásy

Padají paprsky tvojí krásy,
padají na mé vlasy.
Ale pro samotnou svoji zář,
nevidíš snad na mou tvář?

Jsi slunce,
jsi nebe
a lodyha.

Toužím být tvá planeta,
tvé moře,
a tvá modlitba.

Jako uroboros bez těla,
naše pouto, ty má štěstěna.

My dva jak konec bez začátku,
jako vražda mrtvé na oplátku.

Ty jsi zvuk
a já ozvěna.

Nikdy tě však nedoběhnu,
i když zřím tě jako růži v lednu.
Tebe,
moji jedinou Jednu.