Žena s velkými černými brýlemi .

..........
» autor: kavec
..............
..............



Vyjížděl ze svého domova brzy ráno .
Auto nechal zaparkováno na parkovišti pod Starou radnicí .
Nepočítal s tím , že by mu je někdo ukradl , protože parkoviště bylo ve dne v noci dobře hlídáno .
Počasí bylo pod psa. Už od půlnoci dosti silně pršelo .
A ke všemu ani tepla nic moc nebylo i když byla polovina září .
Hala Hlavního nádraží byla jako vymetená .
Nikde nikdo .
Celkem mu to vyhovovalo , protože neměl na nic náladu , ani na nějaké sáhodlouhé rozhovory s cizím člověkem .
Jel totiž na pohřeb svému staršímu bratrovi do Prahy .
Bratr zemřel před necelým týdnem na rakovinu plic .
Vždycky si myslel , že to bude on kdo odejde spíš , protože jeho bratr Kamil žil příkladným a zdravým životem .
Ale stejně si ho smrt našla , jako si najde každého člověka až nastane jeho čas .



V sychravém počasí se tetelilo zimou na prvém nástipišti několik cestujících .
I když byl dost oblečený , tak zimu cítil po celém těle .
Ale , na druhou stranu , byl rád , že není letní dusno , protože se mu vždy dost špatně
dýchalo .
Nikdo z čekajících nevyčníval z řady něčím , co by ho nějakým způsobem zaujalo a stálo za delší pohled .
Posadil se na lavičku a z tašky s dlouhým řemenem na rameno , vyndal dnešní Blesk.
Vlak měl ještě asi patnáct minut ku příjezdu .
Za tu dobu byl schopný přelouskat ty nejdůležitější zprávy z domova i ze světa .
Poslední stránky se sportem si nechával do vlaku , protože ty vždy četl bedlivěji a s větším zájmem .
Byl v polovině novin , když na nástupiště dorazila skupina menších dětí se dvěma učitelkami .
Až teď si uvědomil , že před týdnem začaly dětem prázdniny .
Se starostmi o zdravotní stav svého bratra , úplně zapomenul na to , jak rychle ubývá čas a jak rychle ubývají dny v kalendáři .
Sám už děti neměl , dávno už vylétly z hnízda a on zůstal sám .
Se svou manželkou se nějak nepohodli a před dvanácti lety se v tichosti rozvedli .
Jejich vztah už stejně nefungoval a oni spíše se sebou žili s nějaké setrvačnosti .
Jeho bolestné úvahy přerušil příjezd rychlíku na Prahu .
Dost lidí vystoupilo , ale přesto se mu zdálo , že vlak zůstává stejně nabitý cestujícími .
Všichni lidé z nástupiště se nahrnuli doprostřed vlaku .
Asi se jim zdálo , že vlak je v těch místech méně natřískaný .
On sám si to namířil až na sám konec soupravy .
Nastoupil do předposledního vagónu a se značným úsilím za sebou zavřel vagónové dveře .
Hned ho udeřil do nosu zápach toalety .
To byla potíž českých vlaků .
Na pořádek se tady u nás moc nehledělo a nebo vagóny byly uklizené a za nejaký čas se stejně z nich stalo to , co odpuzovalo všechny slušné lidi .
Prach , špína , odpadky v přeplněných koších a na toaletách nepořádek a nedostatek vody a papírových ručníků .


Otevřel dveře do dlouhé chodby .
Vlak se s pískavým zvukem nákolků a brzd začal pomalu rozjíždět .


Daleko nešel a hned otevřel dveře druhého kupé .
Ani se nemusel ptát , zda li je tady volno , protože v kupé seděly dvě ženy .
Jedna asi třicetiletá a ta druhá ve věku , který se těžko odhaduje , protože , po určitém čase člověk vypadá pořád stejně .
Asi tak mezi sedmdesátkou a osmdesátkou .
Obě dvě seděly u okna a dívaly se na ubíhající krajinu i když u té mladší si moc jistý nebyl , protože jí oči clonily velké černé brýle .
Teď to byla dost velká móda .
Čím byly brýle větší a černější a ještě s odleskem slunce na sklech , tak tím byl člověk v očích těch druhých in .
Je to uhozená doba , kdy se lidé hodnotí , podle toho jak vypadají a co mají na sobě a né podle toho , co mají v srdci a duši .
Velkou roli v tom měly také peníze , čím jste jich měli více , tak tím jste byli , pro ty druhé zajímavější .
Psaly o vás noviny a lidé vám všechno záviděli i to zdraví .
Závist a zášť vládla v těchto dobách místo lásky a spoluúčasti všech na společném žití .



Cesta mu vůbec vesele neubíhala .
Pořád musel myslet na bratra a jejich slolečný život v mládí u rodičů .
Ani sportovní události v novinách ho moc netáhly .
I když je četl , tak obsah mu unikal do ztracena .
Starší žena záhy vystupovala .
Myslel si , že jsou to Hranice na Moravě , ale jistý si tím vůbec nebyl a nechtěl se přemísťovat k oknu , což podle něho znamenalo , dívat se občas na ženu s velkými černými brýlemi .
Za Přerovem si všiml , že jí z pod širokých obrouček brýlí začínají vytékat slzy .
Ani se nepohnula a stále se dívala ven z okna , hlavu divně natočenou v nepřirozeném úhlu.
„Že jí nebolí za krkem , pořád sedět ve stejné pozici“, pomyslel si .
Ale , ženě to pravděpodobně vyhovovalo a nechtěla to měnit .
„Mohu vám půjčit kapesník“ , řekl do ticha klapotu kol ujíždějícího vlaku .
„Za chvíli budete mít z těch slz promočenou vaší halenku“ , dodal po chvíli .
Žena stále mlčela .
Pak otočila k němu hlavu a sundala si černé brýle .
Při pohledu na ní se zarazil .
Měla pod očima monokly tak velké a fialové , že si myslel : takovou strašnost není schopná snad udělat ani ruka .
„Jste moc hodný“ , řekla mezi vzlyky dosti příjemným hlasem .
On totiž nesnášel ženy s těmi pisklavými hlasy .
Bolely ho z těch hlasů po každé uši .
Vlasně nesnášel ani vysoké tóny v hudbě , nedej Bože ve zpěvu .
Ale měl rád operu i operetu , ale dnešní hudba mu toho moc neříkala .
Podal jí čistý kapesník .
Mezi dlouhými vzlyky si začla vysoušet jeho kapesníkem obě oči .
Za necelé dvě minuty mu vrátila s poděkováním jeho kapesník .
Pak se zas s nějakou skrytou bolestí otočila k oknu a dívala se z okna .
Bylo mu to divné , ale nechtěl jí obtěžovat svým vyptávaním .
Začala hovořit vlastně sama .
Ani to už od ní nečekal .
Ale , co může čekat člověk od druhého člověka , kterého vidí po prvé ve svém životě .
Čím , více povídala , tím více se divil .
Jmenovala se Helena a utíkala od svého manžela , protože , už měla všeho dost .
Více než lásku zažívala bití a utískování .
Vlastně ho nesnášela a měla doma peklo .
Na velké štěstí neměli společných děti a ani toho majetku za těch deset let , co byli spolu nenabyli .
Všechno , co se jí podařilo ušetřit , tak manžel prolil svým hrdlem .
A ke všemu jí ještě mlátil a týral i když , podle jejích slov , neměl k tomu důvod .
Dneska ujížděla k mamince do Prahy .
Tatínka pohřbila před necelým rokem .
On jí zase řekl , že jede na pohřeb bratrovi a že je mu všechno líto , co musela v manželství zakoušet .
Jmenovala se Helena .
Před Prahou jí dal svou navštívenku .
Měl tam i meilovou adresu .
Řekl jí ať mu napíše , jak to s ní dopadlo .



Když vstávala , tak se na něj tak smutně podívala a řekla mu plačícím hlasem , že se tak asi brzo neuvidí .
Moc tomu nerozumněl , protože ženě která se zase dala do pláče , stěží který muž porozumí .
Někteří muži mají problém porozumnět sami sobě .
Pomohl jí ještě sundat velkou cestovní kabelu tmavě modré barvy .
Poděkovala mu a dlouho mu držela ruku v podání na rozloučení .
Vystoupili mezi davy lidí co spěchali směrem ke schodům do podzemí .
V podzemí mu ještě jednou poděkovala a odcházela zrychleným krokem směrem ke stanici metra .
On se zastavil v hale ve velkém květinářství pro květiny na bratrovu rakev .


Toho dne si už na svou spolucestující ani nevzpomněl .
Nevzpomněl si ani doma .
Měl tolik starostí sám se sebou , že mu připadalo hloupé myslet na ženu se kterou mu bylo tak dobře i když jí vlastně ani neznal .
Co mu zůstalo , že chodil alespoň jednou za týden na svůj imejl , zda tam není vzkaz od Heleny .
Helena však stále mlčela .
Za několik měsíců v práci narazil na staré noviny a při spatření Heleniny fotografie na prvné stránce , by se v něm nikdo krve nedořezal .
Pod Heleninou velkou fotografií v poutech ze soudní síně byl velký nadpis :
„Zabila v sebeobraně svého manžela“.
Až teď mu bylo všechno jasné a na povrch začaly vyplouvat skutečnosti o ženě s velkými černými brýlemi .
Tipů: 7
» 24.06.12
» čteno: 1083(13)
» posláno: 0


Komentáře zakázány autorem díla.
Předchozí: Tacho | Následující: Možná ...

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.