Šalinou

S mou duší technika
rád jezdím tramvají,
lidé se v rytmu kol
synchronně kývají,
z Lužánek na Mendlák,
hola hou, hola hou,
s větrem v zádech svištím
brněnskou šalinou.

Je to typ Škoda,
jménem prý Janička,
třináctka Téčko
a linkou jednička,
blahem si chrochtám,
když vracím se z diska,
kdo s námi jede,
na čase získá.

Tyristor na střeše
slastně si přede,
pavučiny trolejí
decentně jsou šedé,
sběrač vodič miluje,
grafitem ho víská,
podvozek v obloucích
věčný šlágr píská.

Ornamenty kolejí
zdobí celé město,
šalinek je velká fůra,
tedy hodně přes sto,
cinkají si ulicemi,
kolem domů, parky,
jezdí jarem, létem, zimou,
vždycky bez zahálky.