Bílé lístky kopretin

S bílými lístky kopretin
hraju si "vadí-nevadí".
Ta kozatá zrzka mě nechala…
Však dalo se to čekat!
Vždyť lak mého postaršího vozu
jí s vlasy neladí...
Zůstanu věrný Blance.
Je milá, a když mám vrásky na duši,
úsměvem mi je vyhladí.

S bílými lístky kopretin
hraju si "má-nemá mě ráda".
Ta krásná, plavá holka...
Co naplat, tušil jsem to!
Odcházím s hlavou vztyčenou,
to mi jen život ukazuje záda...
Zůstanu věrný Blance.
Je hodná, vzdělaná i docela hezká
a má mě za kamaráda.

Bílé lístky kopretin na lukách teď hledám,
s tátou cvrčkem hraju "ladí-neladí".
A ten světaznalec okamžitě spustí,
jen co své housličky zručně naladí
(nechtěl jsem ho urazit, tak mlčím,
ale struna "d" mu neladí).

Snad se mi to jenom zdá?!
V melodii, zas a znova,
jasně slyším moudrá slova:
"Slepý jsi, či nevidíš?
Hlas srdce svého neslyšíš?
Blanka, Blanka, Blanička,
to je tvoje kočička."

Pro bílé lístky kopretin
připravím vázu malovanou,
kamarádkou Blankou
mi loni k svátku darovanou.
Zjistil jsem, že nesvědčí mi
cizokrajné lásky,
vždyť moje Blanka také má
k pohlazení vlásky.

Na oslavu až dnes přijde,
tak jí kromě polibku a vína
srdce na podnose dám...
Pak prozradím tajnou zprávu:
Že už mnoho let
ji velice rád mám.