Ignis brunensis

Ze sedmého století našeho věku,
původem ze staré Číny.
Dřevěné piliny, ledek a síra,
po ruce máš teď svůj střelný prach,
s ním vždycky dobře važ další činy,
v pamětech bojišť jde smrt a strach.

Zabíjel, také však sloužil,
drtil svou brizancí skály,
při stavbě přehrad a průplavů
nálože jeho sílu nám daly.
Dnes už je střelný prach
šedivým staříkem v klubu ničivých sil,
parťáci smrti z jiných jsou stájí,
ať je to TNT nebo snad Semtex by byl,
dál mohou zabíjet, ale i pomáhají.

Tak už jen mírová úloha
střelnému prachu zbyla.
Na temné obloze v rachotech ohňostrojů
staletá energie tvořivě se skryla.
V ohňových scénách nás těší,
ukáže krásu divokých sil,
v rozprascích barevných raket
s radostí oslav dunivě se sžil.

Jak skončit bych mohl
básníkův oslavný ohňopis?
Dodám jen stručně:
Zažil jsem rozkoš z ohně
divadla noční scény,
zažil jsem "Ignis brunensis".