Odpočítávání

Když jsme se naposled ve dveřích loučili,
schůzku jsme dali si, sejít se slíbili.
Dva týdny dlouhé nás oba dva čekají,
dny se však vlečou, soucitu nemají.
Sedm dnů prvních celkem jsem přežil,
ty další však - jako bych nežil.
Co já jsem zkusil, nemáte zdání,
tak začalo mé lásky odpočítávání.

První den, v pondělí,
to myslím na tvé oči.
Jsou stále blíž a blíž,
modré a jiskřivé,
s rámečky z obočí.

Druhý den, v úterý,
to myslím na tvé dlaně.
Jsou stále blíž a blíž,
něžné a hladivé,
tak díky ti za ně.

Ve středeční den pak,
to myslím na tvé prsy.
Jsou stále blíž a blíž,
hebké a citlivé,
jak mechu měkké trsy.

Čtvrtek, ten snad konce nemá!
To myslím na tvůj klín.
Je stále blíž a blíž,
teplý a dychtivý,
láká mě do hlubin.

A poslední den je tu!
To myslím na tvé rty svůdné.
Jsou stále blíž a blíž,
vlhké a toužící...
A zbývá už jen půl dne!

Pak zvoním u dveří,
slyším tvé kroky,
jsou stále blíž a blíž,
srdce mé rozbuší,
jak by nás od sebe dělily roky.

Úsměvy, polibky,
paže nás v objetí spojí,
jsme stále blíž a blíž,
lační a dychtiví
utkat se v milostném boji.

Krásný čas prožijem zas jednou spolu,
ve vzedmutých vlnách nahoru - dolů,
na lásky palubě, co máme k mání.
Doufám, že brzy zas začne
té naší lásky odpočítávání.