Sbohem, lásko!

To, co mě táhne dolů, je těžší než si myslíš,
ale ty mě nikdy neuslyšíš.
Ať křičím, ať škábu na dveře,
tobě je jedno, kdo je otevře.
Ani nevíš, co cítím,
co se mnou dělá, když tě vidím.
Tvé oči hlubší než oceán jsou,
ale proč nikdy úsměv pro mne nenesou?
Táhne mě to dolů, já křičela bych ,pomoc´,
ale tvá duše je temnější než noc.
Než bych se tě dočkala,
rybník bych vyplakat musela.
Teď ale vím, co smutek dokáže,
a ikdyž mi ho někdo občas zakáže,
nenechám se srážet na zem!
Ano, miluj jinou a v srdci ji nos,
mysli na ni a piš jí na dobrou noc.
Básně skládej tak jako nyní já,
ale až si na mě vzpomeneš,
budu již jiná.
V srdci jiného budu mít,
těším se na ten okamžik!
Příjde již za chvíli, to vím,
Pro tuto chvíli tě opuštím...