Dežabí...

ráno před spaním
ještě než si odříkám
zelenáš
rád odhrnu lopuchy
a mrknu ven
jsem totiž majitel
nočního klubu puškvorec
pořád nezralý žabec
v peprmintovém obleku
nezkušených botách
s travními ponožkami
ekologickou košilí
a kravatou
se smaragdovou sponou
i když vím že je to prokletí
co svazuje
jako pavučina zachytávající světlo
takže i hrábě v tričku
nejspíš vypadají civilizovaněji…

kolem se mihnul
na kolečkách
limetkový mamut s vodítkem
a za ním nějaká rozevlátá paní
s podobnou fyziognomií
v bazalkovém kostýmku
takže vypadala
jako hlávkový salát
na nožičkách…

pohlédl jsem na holínky
zn. Žabinsky
už by tu měla být
i když se často ráda ztrácí
z dohledu
aby mohla být znovuobjevená…

jako by na to čekala
zjevila se přede mnou
a já v tu chvíli vyhlížel
očním glaukomem
jako bezduchý předmět
například kopr
nebo pistáciový lupen
do osmnácté řady na operu...

chvíli mne tak ponechala
a poté utrousila
se mnou se nepoložíš
mám bezpečné krytí
ty miáne
tyrkysově elektický
a sevřela mne stehny
přiznej konečně barvu…

vždyť víš
že už nelakuji
snad příště
jen v tom láku
teď ne a ne usnout
má Storkice...