Zlatonka

Víla Zlatonka byla ta nejkrásnější víla jaká kdy na světě žila. Všechny ostatní víly jí záviděly, ale boužel neměla to co chtěla.
Na povrchu byla veselá a občas i rozmarná, ale chtěla zažít pocit mít někoho rád. Doposud vždycky jen pomáhala a koukala na štěstí ostatních. Už ale nechtěla, taky chtěla byt šťastná jako ostatní. Létat si vzduchem a nemyslet. Jen tak bloudit po rozkvetlé louce plné pampelišek a sedmikrásek.
Když si tak jednou seděla v rozkvetlé třešni a sledovala jak Sněhurka křičí na prince že jí nedonesl to co chtěla, rozhodla se tedy podniknou cestu do království Fialek a najít si svoje vlastní štěstí.
Hned druhý den se vydala na cestu, kousek jí letěl doprovodit Motýl Enuel, který ji dal spoustu rad co má jak a kde dělat. Jako první viděla chaloupku Rarelky, zastavila a porozhlédla se. Rarelka přispěchala a smutně koukala na Zlatonku která neměla sílu letět dál.
,,Počkej“ řekla a utikala do komůrky donést lžíci slunečnicového medu. Zlatonka si toho vážila a naznačila Rarelce, že má jit na ples kde byla pozvana jeji zlá macecha.
Zlatonka se vydala dál, před sebou uviděla velké lesknoucí se jezero, a na něm velkou pirátskou lod.
Pochopila! Nejkrasnější příběh který kdy slíchavala láska Petra Pana a Wendy kteří spolu odletěli do Země nezemě. Petr byl kluk který nikdy nechtěl vyrůst. Tohle Zlatonka nikdy nepochopila jak jí mohl nechat jít. Taky chtěla zažít takový příběh. Slzičky jí vletěly do tváře, její ružovoučká líčka zrudla.
Z ničeho nic uslyšela hrozný výkřik! Vzlétla a uviděla Malenku jak jí unaší velký a ošklivý žabák. ,,Musím jí pomoct! “ Vzala hromádku pylu a letěla sním až nad žabaka kde ji pustila. Když žabák začal kejchat a dusit se Zlatonka vzala Malenku a odnesla ji do bezpečí.
Zlatonka byla vyčerpaná, bylo šero a nevěděla kam dál. Proto našla nejbližší otevřený tulipán a stočila se do klubíčka aby se prospala. Měla podivný sen, viděla v něm nějakého starce který měl zlaté vlasy, řekl jí, ať se od raního úsvitu, kdy ješte tulipanové hlavičky koukají na vodu, dala opačným směrem a poznala vytoužené štestí.
Ráno když se Zlatonka vzbudila přemýšlela jesti to byl sen nebo ne. Ale udělala co slyšela. Za nedlouho viděla nádhernou osilnující fialovou záři. Bylo to Fialkové Království.
Když došla na louku všichni jí uctivě vítaly, ale proč? Proč měla ten pocit že to není jaké čekala. Najednou ho uviděla. Veděla že je to on. Přilétl k ní a uvítal ji tou nejkrásnější fialkou jakou kdy viděla.
Další 4dny byly snad její nejkrásnější. Jeho sladké polibky. Byla tím unešena. Ale páty den se všechno pokazilo. Do království přijel kočár tažený sršni a vystoupíla Víla Lilia. Přiletěla a otázala se kde je ta, která ji krade ženicha. Zlatonka pohlédla vedle sebe na Motýla Fialek. On jen težce přikývl. Rozběhla se ani nevěděla kam, ten pocit který měla jí už nikdo nevráti. Začla se proklínat proč chtěla poznat lásku když jí to teď trhá srdce. Plakala, celé dva dny proležela v okvětních lístkách. I vítr si tiše šeptal ,,neplakej". Srdce jí bolelo, pořát a pořát cítila ty sladké polibky, tu vuni které se nemohla zbavit. Všechno se jí zdálo tmavé. Nechtěla žít. Proč? Proč sem se musela zamilovat? Při pomyšlení na něho se jí zastavoval svět, točila se v něm jako barevná kulička.
Dalšího dne ráno koukla na obzor a viděla Enuela jak letí přímo k ní. Když přiletěl rozplakala se. Nebylo potřeba slov, za tu dobu už se všechno dozveděl. Vzal Zlatonku domu. Slíbila si, že už nikdy nechce nikoho milovat už nikdy nechce poznat ten pocit být zamilovana.
Haloooo uslyšela, ohlédla se a Maková panenka cela udivená přiklusala, že vidí velký kočát. On se vrátil. A měla pravdu. Srdíčko se jí málem rozkočilo radostí když ho zpatřila. Poznala že láska je pro ní víc než nenávist. Od té doby byla Zlatonka šťastná a veselá jako kdysi.