*IN MEMORIAM*

Scházíme se v tento čas
kdy už mnohým zbělel vlas,
prořídly též naše řady,
mnohé naše kamarády
nenajdeš už zas...

V gymnáziu, co též stárne,
jiný systém tam teď vládne,
stojí tu už přes sto roků.
Našich dětí, ba i vnuků
množství se tam nachodilo,
vědám mnohým naučilo.

Kdepak jsou ti braši chrabří,
profesoři naši staří?
Kdepak jsou? As na věčnosti.
V hrobech dřímou jejich kosti,
vzpomínky jen na ně zbyly,
nám se čas už také chýlí...?
Neberme to však tak vážně,
o to vás dnes prosím snažně!!

Igitur et gaudeamus,
dělejme tu klidně rámus!
Carpe diem - učili nás,
mějme tedy radost, špás,
veselme se všichni zas!

Nač jsme celá léta zráli?
Abychom se dneska smáli
jak jsme život vychutnali,
když jsme si jej budovali!

Uzráli jsme v pravou dobu,
překonali mnohou zlobu,
měli jsme holt zkrátka kliku!
Teď už visí na hřebíku
naše chlouba – povolání,
nikdo nám už nezabrání
pro klid žít,
klid jen mít!

Práce dosti pro ty mladší,
dopřejme si život sladší!
Pracovali jsme už dosti,
o tom mluví naše kosti,
o tom mluví naše těla.
By nám však nezlenivěla,
pěstujme dál gymnastiku,
abychom nevyšli z cviku!
Tělesný klid, jak se říká,
není jen tak bez rizika!

Kamarádi, kamarádky,
znaveni jste mými řádky?
Znaveni jste mými rýmy
laicky neumělými ?

Hned už končím: přeji vám,
študákům a študačkám,
pěkný večer, pití, jídlo,
pro další rok dobré bydlo,
to jest – pensi, rentu, důchod,
aby za rok byl zas důvod
sejít se tu v našem kruhu,
dostat v život novou vzpruhu!!


Proto:Gaudeamus igitur!
Každý zdráv buď jako tur,
bychom se dožili toho,
přeji vám všem móóóc a mnoho!