papája

... a to jsi ještě neviděla
když tady vlny o útesy
bouřlivou rozehrají
a palmy vlají
a vítr v píscích
vzkazy čte si
pak žaluje to do papájí
celý rok chodím do půl těla
v spánku mi palce míří na jih
když piji stromů šťávy v čajích
u ohňů píši v jinotajích
básně, jež v láhvi posílám
jak je, to o tom když jsi v rájích
kde? To se přísně tají
to píši jenom písčinám
minutu před přílivem
ve větru tklivém
... a to jsi ještě nechutnala
ty rána bez zranění
když nebe mění
plášť černý za tyrkys
a moře s nebem jsou si věrný
a oblaka svůj krasopis
dávají jen mne číst
a to jsi...
kde jsi?
vždy jen slíbíš

... víš, jak chybíš!

... mi!